Today on Tomorow

Elfové jsou krásné bytosti, působící až magickým dojmem. Žijí v souladu s přírodou a většinou se straní lidí i kouzelníků. Mají svou vlastní řeč zvanou tangwar queneya, někteří ovládají přírodní zelenou magii, a nejen ji, ale i účinná elfská kouzla. Jako příklad uveďme elfské kouzlo štítu vyvolané formulí Erga ow mëdiâl derton (Zjev se ochranný štíte) spolu se speciálním pohybem rukou odkaz na obrázek,

Aiôn gösyra dęrbasston(Zmiz zbrani nepřítele)

které vyrazí protivníkovi hůlku či zbraň. Najít Elfy není snadné, dokáží se mistrně maskovat, jsou výbornými stopaři a lučištníky. Vzhledem se podobají člověku, rozdílem jsou protáhlé, zašpičatělé uši. Koluje pověra, že všichni Elfové mají světlé vlasy, není však plně pravdivá. Ve skutečnosti tomu tak je u dobré poloviny příslušníků národa. Druhá polovina se pohybuje ve tmavší škále barev od kaštanové až po černou. Kromě nadání pro přesné míření jsou odolní, fyzicky zdatní a jejich sluch i zrak předčí lidský. Elfská města jsou roztroušena na utajených a skrytých místech, a v mnoha případech téměř splývají s přírodou. Setkání s elfským lučištníkem nemusí být nebezpečím, neboť Elfové nepatří k bojovným bytostem. Pokud je to možné, volí dohodu, což ale neznamená, že nejsou dobrými válečníky. Jejich šípům prakticky nic neunikne. Setkáte-li se s Elfy, jednejte s klidem a dejte najevo své přátelské úmysly. Pokud neohrozíte vy je, nebudou vám bránit v další cestě. Někteří Elfové, a nejen oni, jsou nadáni darem předvídat a vidět do budoucnosti.

Postupem času se na některých místech promísili Elfové s lidmi. Jedinci, kteří mají rodiče z rodu lidí i Elfů, jsou nazýváni Poloelfové.

Poloelf(půlelf):
může mít vlastnosti obou rodičů, záleží na genech. Většinou si ponechává elfskou mrštnost a souznění s přírodou. Jeho uši mohou, ale nemusí být zašpičatělé a vlasy mají rozličné barvy.
Posledním druhem Elfů jsou Temní Elfové Pozor, nezaměňovat s Temnými skřety! Temní Elfové nesnáší ztotožňování s národem Elfů, svému národu říkají Drow. Jejich životní filosofií je tma a temno. Postavou se podobají Elfům, ale jejich kůže je tmavá a vlasy bílé až stříbrné. Narozdíl od Elfů preferují místo zelené magie magii černou. Jejich spojencem je oheň. Střetnutí s nimi může být nebezpečné, ale nepochybíte-li (chybou by bylo například nazvat Drow Elfem), máte šanci odejít bez boje.

Elfové obecně:

Elfové jsou pradávná rasa, avšak různými autory či národy popisována dosti nesourodě. Podle některých severských pověstí jsou prý velcí jako skřítci a létají což bylo dobře vidět například v podle mě skvělém fimu Merlin. Soudobí autoři fantasy je však častěji popisují jako bytosti výškou jsou podobni člověku (obecně udáváno 170-190 cm), zdají se však díky své štíhlosti vyšší. Jsou také velmi krásní a ušlechtilí. Mají vždy zašpičatělé uši. Jsou bezvousí, ale velmi často mívají dlouhé vlasy. Není ustálen názor o jejich barvě. Prakticky může být jakákoli krom zrzavé. Například tolkienovi elfové ze Středozemě mají v drtivé většině světlé až zářivě světlé vlasy. Nejpozoruhodnější je však na elfech jejich věk, což je také jejich největší odchylka od lidí. I zde se však autoři v názorech bohužel rozcházejí. Někteří tvrdí, že se dožívají vysokého věku (většinou 200-300 let, ale i několik tisíc let)a to do doby než je život unaví a vábení domoviny, Arvandoru, již nebudou moci odmítnout. Arvandor je království panteonu elfích bohů. Jejich oblíbenou zbraní je luk v jehož ovládání dosahují skutečného mistrovství. Někteří, jako třeba Noldor ze Silmarillionu jsou však i velmi obávanými soupeři v boji muže proti muži. Mají krásný hlas. Velmi rádi zpívají a hrají na harfy. Svou podstatou jsou veselý národ, který se rád baví. Díky své zálibě ve studiu mají neobyčejné nadání pro magii. Z jejich řad se rekrutovalu už mnoho kouzelníků a mágů. Většinou jsou nejtužšími zastánci dobra, některé jejich čeledi (tzv. Temní elfové) jsou však vtělené zlo. Není také ustáleno, jesti mají raději den či noc, patrně jsou tyto dva aspekty v rovnoceném poměru. Elfové však nejsou pouhou smyšlenkou fantasy autorů. Už v dávné historii jsou o těchto mytologických bytostech zmínky...

Elfové v historii:

Elfové byli za poslední staletí téměř ztraceni ve víru času, jsou ještě starší než trpaslíci, kteří je později vytlačili. Elfové jsou bytosti ještě záhadnější a nedostižitelnější než trpaslíci, téměř nikde není popisován jejich vzhled ani jejich funkce. Vydejme se tedy po stopách slova "elf". Ve středověké Francii elfové neexistovali, v 16. století Francouzi toto slovo převzali pro označení víl. Od 19. století jím jsou nazývány bytosti příbuzné trpaslíkům. V německých pramenech do 13. století najdeme slovo "elf" jen vzácně, později je hojně užíváno k označení "noční můry". V Anglii se "elf" používal do počátku 11. století, později se význam tohoto slova změnil stejně jako v německé literatuře. Toto označení se pak používalo pro všechny bytosti nižší mytologie. Ve Skandinávii je "elf" stejná bytost jako trpaslík , pro toto stvoření je možné použít obou názvů. Tak se stalo, že elfové téměř ztratili svoji osobitost a autonomitu.

Pokud se na ně lidé odvolávali, musely mít tyto bytosti velkou moc. Ovšem uvědomíme-li si, že elfové žili po boku bohů, není na tom nic divného. Elfové jsou pro mnoho z nás symbolem dlouhověkosti a velké moudrosti, což vyvěrá zvláště z Tolkienovy představy o těchto bytostech. Ať už byli kdysi kýmkoliv, vypadá to, že měli blízko k bohům a skutečnému vědění. Moudrosti, kterou si ani neumíme představit, protože bychom ji, my lidé, na tomto stupni duševní vyspělosti pravděpodobně nedokázali pochopit. V přírodě se skrývá mnoho tajemství a moudrosti, možná že lidé v dávných časech si toto vědění personifikovali do spousty postav, a to jim ony principy umožňovalo lépe chápat. Důležité je, že onu pravdu nějakým způsobem přijímali, až se stala součástí jich samých. Ale co dnes? Mnoho z nás se stále více vzdaluje od přírody, je to asi cena pokroku, ale občas se stává, že člověk se musí o kousek navrátit, aby pak mohl rychleji vpřed. Určitě stojí za to čas od času opustit město a vypravit se do lesa, skvěle se odpočineme a kdo ví, koho tam potkáme…