Today on Tomorow

Otec záhy zemřel, matka s dětmi se vrátila do Birminghamu; chlapcovi první dětské dojmy kolísaly mezi tíživou šedí průmyslového střediska a přívětivou zelení anglické krajiny s cestičkami proplétajícími se mezi vysokými tunely živích plotů. Matka zemřela, když bylo Johnovi dvanáct let; jeho universitní studia v Oxfordu přerušila první světová válka, z níž tři roky strávil v uniformě lancashirských střelců. Roku 1919 získal oxfordský diplom za studia v oboru literatury a lingvistiky. Jeho specialitou byl staroanglický jazyk a literatura. Roku 1922 vydal Slovník střední angličtiny (Middle English Dictionary), o dva roky později kritickou edici výpravné básně ze 14. století Sir Gawain a Zelený rytíř (Sir Gawain and the Green Knight), kterou na sklonku života přeložil do moderní angličtiny. Roku 1934 následovala studie Caucer jako filolog (Chaucer as a Philologist) a roku 1936 Beowulf: netvoři a kritikové (Beowulf: the Monsters and the Critis). Nic nenasvědčovalo tomu, že by univerzitní profesor a literární vědec, který po sléze zakotvil na téže samé oxfordské koleji, kde dříve získal diplom, chtěl zkoušet štěstí v oblasti krásné literatury.

   Tolkien žil klidným rodinným životem: stal se otcem tří synů a dcery. Ve volných chvílích jim vyprávěl pohádky a příběhy, v nichž povoloval uzdu své fantazii. Do dějové osnovy, oživené postavičkami s charakterem bytostí dvacátého století, začleňoval motivy, tradice i postoje z období, které mu bylo nejbližší - ze středověkých eposů a nordických ság. (Jména trpaslíků i čaroděje Gandalfa z Hobita pochárejí ze severské Eddy, hlavní motiv Pána Prstenů má mnoho společného s Písní o Nibeluzích). Kolegové na univerzitě ho přiměli, aby svá improvizovaná vyprávění zapsal a dal jim ucelenou literární formu. Když bylo Tolkienovi pětačtyřicet let, vyšlo první vydání knížky Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky.

   Roku 1949 byla dopsána trilogie Pán Prstenů, sága o 1300 sranách a 134stránkovém doplňku. Obsahuje podrobné údaje o starém jazyku Středozemnska, přesně vypsanou chronologii historických osudů této vybájené říše za 6462 let, přehled dynastií a rodových posloupností a množství dalšího "faktografického" materiálu, utříděného s vědeckou přesností. Tato v podstatě nebeletristická důkladnost přístupu řadí Tolkienovo dílo téměř na pomezí science fiction; je to ovšem fcience fiction nikoliv budoucnosti, ale vzdálené minulosti. Pán Prstenů zahájil období tolkienovského kultu. V letech 1954 - 1955 vyšel poprvé v Anglii, o rok později vyšel v Americe. Literární (a nejen literární) senzací, ba mödou se stal až po dvou amerických paperbackových vydáních roku 1965. Prodej tohoto kolosu o 1300 stránkách překročil poměrně brzy čtvrt miliónu paperbackových kompletů.

   Pán Prstenů se dokonce dočkal poněkud problematicképocty, jíž se dostává jen dílům skutečně nejpopulárnějším: na trhu se objevila i jeho (ostatně nepříliš duchaplná) parodie. Kritická studie o Tolkienovi z pera Robleyho Evanse byla zařazena do série Spisovatelépro sedmdesátá léta. (Tolkien tu figuruje vedle Hermanna Hassa, Kurta Vonneguta a Ricarda Brautigana).

   Autora jak se zdá, tento kolotoč okolo jeho díla příliš nepotěšil. Dal se sice přemluvit, aby na gramofonovou desku sám namluvil básně ve fiktivním jazyce Středozemska, který sestrojil, ale již roku 1959 - dříve, než jeho popularita tak prudce vzrostla - odešel na odpočinek a uchílil se do malé vesničky Headingtonu. Jeho literární dílo zůstalo v podstatě nepříliš rozsáhlé. Jeho teoretickou osou je esej O pohádkách (On Fairy Stories) z roku 1938; k beletristické části patří sbírečka básní a několik povídek a novel, vesměs o pohádkových postavách. Některé z nich mají ve své prostotě půvab nejrozkošnějších scén z Hobita. Další rozsáhlý epos Silmarilion, tematicky navazující na Pána Prstenů, se už nedočkal konečné revize, neboť Tolkien v září 1973 zemřel. K tisku jej nyní připravuje jeho syn.