Jdi na obsah Jdi na menu
 


Terry Pratchett

1. 12. 2007

Terence David John Pratchett
[28.4.1948-]

Terry Pratchett se narodil 28.dubna 1948 v Beaconsfieldu v hrabství Bucks. Hlavním zdrojem jeho vědomostí se zpočátku stala Beaconfieldská veřejná knihovna (nutno říci, že i škola mu trošku pomohla). V roce 1959, ve svých jedenácti letech, začal navštěvovat High Wycombe Technical High School místo gymnázia, protože se domníval, že práce se dřevem bude větší zábava než latina. V této době ještě neměl přesnou představu o svém budoucím životě, dnes sám na sebe vzpomíná jako na "obyčejného" studenta.

Poté, co mu ve třinácti letech ve školním časopise vyšla krátká povídka "The Hades Business" (komerčně byla publikována v jeho patnácti letech), začala se jeho budoucnost, co se týče povolání, vyjasňovat. Po prvním roce studií, kdy absolvoval přednášky o umění, historii a angličtiny, se rozhodl zkusit žurnalistiku. Jakmile se naskytla příležitost, po dohodě s rodiči školu v roce 1965 opustil. Na studium ovšem nezanevřel a při práci navštěvoval kurzy angličtiny vypsané Národní radou pro podporu žurnalistů, které úspěšně zakončil získáním titulu. Při práci na interview s ředitelem nakladatelství Peterem Bander von Durenem o jeho knize o vzdělání v příští dekádě se mu zmínil, že dopsal knihu "The Carpet Poeple" ("Kobercoví lidé") a zeptal se, jestli nemá zájem ji publikovat. Odveď byla ANO. Kniha však vyšla po menších prodlevách až v roce 1971 a křest knihy proběhl v oddělení koberců oddělení obchodního domu Heal's v Tottenhamu . Kritikou byla kniha přijata příznivě, například "Teacher's World" ji popisuje jako mimořádně kvalitní a "The Irish Times" píší o nové dimenzi v představivosti a výjimečném slohu autora. Konečně se objevil autor, kterého bylo radost publikovat.

Krátce po "The Carpet Poeple" následovala "The Dark Side of The Sun" ("Odvrácená strana slunce") (1976) a "Strata" ("Strata") (1981) - obě napsány za dlouhých zimních večerů, kdy Terry neměl nic lepšího na práci. Do roku 1970 pracoval v Bucks Free Press, poté přešel do Western Dialy Press a v roce 1972 se opět vrátil do své mateřské redakce jako editor. V roce 1974 nastupuje v Bath Chronicle. V tomto čase také vytváří sérii kreslených skečů pro měsíčník "Psychic Researcher", ve kterých paroduje různé vládní výzkumy pod hlavičkou "Warlock Hall". V roce 1980 byl Terry jmenován oficiálním tiskovým mluvčím Central Electricity Generating Board a nesl odpovědnost za tři jaderné elektrárny. ("Co uniká? - Ach tak, TO uniká."), kde pracoval ještě v době, kdy mu byla uveřejněna první Zeměplocha - "The Colour of Magic" ("Barva kouzel") v roce 1983. V té době byla ještě jeho vydavatelem New English Library, která ale nedodávala jeho knihy na trh dost rychle, a tak nakladatelství Corgi využilo situace a "Barvu kouzel" vyslalo na trh.

Nakladatelství Corgi uspělo i v jiném směru, prosadilo vysílání "Barvy kouzel" v BBC jako čtení na pokračování. Pro Corgi se vydávání první Zeměplochy stalo bodem zlomu a do BBC prosadili i "Čaroprávnost" - žádná jiná kniha prý nevyvolala u posluchačů takový ohlas.

"The Light Fantastic" ("Lehké Fantastično") bylo vydáno v roce 1986 v té době již bylo jasné, že chce-li Terry maximálně využít svůj potenciál, bude muset změnit vydavatele, protože malé nakladatelství jako Corgi by takové množství těžko zvládlo. Nakladatelství Gollancz tedy zařadilo Terryho na svůj SF list, a protože nikdy předtím nepublikovalo fantasy, ale pouze tradiční sci-fi literaturu, ihned podepsali kontrakt na vydání tří Zeměploch - "Equal Rites" ("Čaroprávnost"), "Mort" ("Mort") a "Sourcery" ("Magický prazdroj"). Nakladatelství Gollancz dnes vydává hardcovery - knížky v tvrdé vazbě, zatímco Corgi zůstalo u vydání Zeměploch ve formě paperbecků. Terryho popularita rostla a začínalo být jasné, že sám všechno vyřídit nestihne - a tak se Colin Smythe stal jeho agentem.

V září 1987, když dokončil "Morta", se Terry rozhodl věnovat psaní na plno a ne pouze ve vyšetřených volných chvilkách. Sice se z počátku obával, že bude trpět nedostatkem peněz, ale jak se ukázalo, jeho finance se ubíraly úplně opačným směrem. A kromě toho, bavilo ho to mnohem víc než odpovídat na otázky novinářů o funkčnosti a ne funkčnosti jaderných reaktorů - a tak na svou funkci u CEGB rezignoval (mimochodem o CEGB říká, že by rád napsal knihu, jen kdyby měl jistotu , že jí nikdo nebude věřit). Jeho prodeje - a příjmy - rostly způsobem, jaký rozhodně neočekával, a jeho další kontrakt s firmou Gollancz byl už na šest knih. Od té doby prodeje jeho knih neustále stoupaly a v roce 1996 patřily "Maskerade" ("Maškaráda") a "Interesting Times" ("Zajímavé časy") mezi top-ten nejžádanějších knih před vánocemi v roce 1995 "Soul Music" ("Těžké Melodično") zase získalo čtyřtýdenní prvenství v hitparádě papperbacků (což je zatím nepřekonaný rekord). A o "Reaper Man" ("Sekáč") -ovi se říkalo, že byl nejrychleji se prodávající knihou ve Velké Británii za posledních pět let.

V roce 1996 spatřilo světlo světa třetí pokračování novely o Johny Maxwellovi - "Johny and the bomb" ("Johny a bomba"), stejně tak i scénáře Stephena Biggse - "Mort", "Wird sisters" ("Soudné sestry") a Johny and the Dead ("Johny a smrt"), a Gollanczem vydané "Feet of Clay" ("Na hliněných nohou"), kde se znovu objevují slavní členové městské hlídky. Ve stejném roce se objevilo i "The Pratchett portfolio" ("Pratchettovo portfolio") s ilustracemi charakteristických postaviček od Paula Kidbyho doprovázené Terryho texty, ten samý rok se objevil na trhu "Hogfather" ("Otec prasátek") i Maškaráda a počítačová hra "Discworld II : Missing Presumed". "Otec prasátek" i "Maškaráda" měly tu čest společně dva týdny sdílet první místo žebříčku nejprodávanějších hardcover i papperback SF&F titulů. Bylo to již potřetí, co měla Zeměplocha v top-ten více dílů zároveň a je známo, že to se zatím žádnému jinému autorovi nepovedlo ani jednou. "Otec prasátek" dokonce vévodil žebříčku celých pět týdnů. Nejvýznamnější britské noviny "Times" si propočítaly, že Terry byl pravděpodobně britským autorem s nejvyššími příjmy a tedy samozřejmě i největším objemem prodaných titulů.

V roce 1997 byla vydána další Zeměplocha "Jingo" ("Hrr na ně"), ve které Ankh-Morpork vstupuje do války s Klačí kvůli malému ostrůvku v Kruhovém moři a Patricij a Městská Hlídka to musí řešit. Také byl vydán Zeměplošský diář Neviditelné Univerzity na rok 1998 a také došlo k animovanému zpracování "Soudných sester" a "Těžkého Melodična", které je možné dostat na videokazetách. Vydavatelství Corgi k nim dokonce publikovalo ilustrovaný scénář. V tomto roce byly publikovány divadelní adaptace Stephena Briggse - "Stráže! Stráže!" a "Muži ve zbrani".

Zajisté není nutné zde uvádět kompletní výčet Terryho knih ale je jich 22. Poslední vydaná z nich - "The Last Continent" ("Poslední kontinent") (není o Austrálii, jen trochu o Australanech) byla publikována v květnu 1998 a opět zamíchala pořadím žebříčků nejprodávanějších knih - osm týdnů byla nejprodávanější knihou hardcoverů SF&F. Ta příští, "Carpe Jugulum", ve které čarodějky brání Lancerské království proti vampýrům, by měla vyjít v listopadu.

V květnu se objevil na pultech další titul - "Turistický průvodce Lancerským královstvím" - na kterém společně pracovali Terry, Stephen Briggs a Paul Kidby. Terry a Paul teď společně pracují na "Death's Domein" ("Smrtí impérium") a zároveň ve spolupráci s Tinou Hannah vzniká kniha zeměplošských receptů. Obojí by mělo být publikováno ještě v tomto roce. Terry také úzce spolupracuje se společností Perfect Entertinment na třetí počítačové hře (ve 3D), nazvané "Discworld Noir", také již pro tento rok. Steve Jacksons Games mají vydat Zeměplochu v herní systému GURPS, s příspěvky Terryho a ilustracemi Paula Kidbyho.

Co se týče knih pro jeho mladší čtenáře, "Truckers" ("Velká jízda"), první díl toho, co je v USA známo jako "The Bromeliad Trilogy", byl mezníkem v historii Terryho tvorby, poprvé se totiž stalo, že knížka pro děti se stala nejprodávanějším bestsellerem pro dospělé čtenáře SF&F. Postupně následovaly další díly, "Diggers" ("Velký boj") a "Velký let", upravená verze "The Carpet Poeple" ("Kobercoví lidé") a všechny tři díly o Johnym Maxwellovi - "Johny only You can save Mankind" ("Johny jen ty můžeš zachránit lidstvo"), "Johny and the Death ("Johny a Smrt") a "Johny a bomba".

Terry také napsal několik krátkých povídek, z nichž tři mají zeměplošské téma. Ta nejstarší se jmenuje "The Sea and Little Fishes" ("Moře a malé rybičky") - ta byla vydána na podzim ve sbírce povídek nazvané "Legends", kterou sestavil Robert Silveberg. Terry zjistil, že práce na pořádné knize jej zaměstnává natolik, že když je připraven k práci na novém románu - což je téměř neustále - je pro něj velmi těžké se zastavit a změnit náhle téma a napsat něco krátkého z jiného soudku, takže povídek je velmi málo. Nezeměplošská povídka "Once Future" se objevila ve sbírce povídek publikované v USA 1995, ale ve Velké Británii ještě publikována nebyla.

Když rezignoval na svou funkci ve Western Daily Press v roce 1970, přestěhoval se se svou ženou Lynn (kterou si vzal v roce 1968) do domu v Rowberrow v Somersetu, kde se jim narodila dcera Rhianna. Když zjistil, že dům už není možné dále "zvětšovat", rodina se v roce 1993 přestěhovala do jihozápadního Salisbury a Terry vyplašil všechny své fanoušky obrázkem tohoto domu v televizním interview k příležitosti vydání "Těžkého melodična". Těsně předtím, než se přestěhovali, Terry uklouzl před vchodovými dveřmi, uhodil se do hlavy a trochu se mu to v hlavě popletlo, co se týče událostí několika předešlých hodin. Bohužel, právě v těch několika uplynulých hodinách obdržel tučný šek od Colina Smythea. Vzpomíná si, že ho někam bezpečně uložil, ale nikdy si nevzpomněl, kde to bylo a hledání časem vzdal. Nutno podotknout, že platnost šeku byla pozastavena a by mu předán šek nový.

Co dál? Nyní pracuje na další zeměploše, pracovně nazvané "Pátý elefant" a také slíbil napsat další knihu pro děti pro nakladatelství Doubleday, mnohé ale záleží na tom, jaký nápad mu bleskne hlavou na poslední chvíli.

Jeho práce pro "Orang-Utan Foundation" ("Nadace pro záchranu orangutanů") je běžně známá. Co už je méně známé, že v minulosti pracoval jako předseda "Society of Authors" a byl také předsedou poroty při udělování Rhone-Poulencovy ceny roku 1997.

Jeho padesáté narozeniny oslavil koncem dubna 1998. Přestože se nedalo zabránit tomu, aby se o oslavě dozvěděl - 50 hostů na večeři v Ivy Restaurant ve známé čtvrti Soho s množstvím originálních dárků - dokonale ho překvapila. Co je ale nejžhavější novinkou - že byl jmenován "Officer of the Order of British Empire" (nevržen na udělení řádu za zásluhy Britského království) k příležitosti královniných narozenin - za "službu literatuře". Při prvních signálech z Downing Street (sídlo britského premiéra - pozn. red.) byl přesvědčen, že jde o velmi ošklivý vtip.

Poslední zpráva o Terrym se objevuje na obalu "Carpe Jugulum": "Terrymu Pratchettovi je padesát let a žije za klávesnicí ve Wiltshiru, kde odpovídá na dopisy ve vražedném tempu a snaží se najít čas na psaní. Pěstovával masožravé rostliny, ale ty nyní poněkud přerostly a okupují skleník, takže Terry do něj odmítá vstoupit. Myslí, že teď je ten pravá čas zavřít je tam navěky, přestože jsou pravděpodobně strašně užitečné."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář