PLain White T´S
Zázraky se dějí a i kapela s tak divným jménem může celosvětově prorazit. V případě Plain White T's sice dlouho vypadalo, že na zázraky opravdu nedojde, ale pak přišla skladba Hey There Delilah, akustická balada, která zní úplně jinak než zbytek jejich tvorby, a začaly se dít věci. Ostatně, za všechno hovoří už skutečnost, že v době vzniku tohoto článku byla píseň druhou nejhranější i v našich rádiích, což je u americké kapely, o které před pár týdny neměl nikdo v Evropě ani tušení, opravdu solidní.
Plain White T's jsou klasický středoškolský pop-punk. Slušňácké emo, takoví Fall Out Boy bez Peta Wentze. V podstatě úplně normální kluci, kteří umí obstojně hrát a dokáží napsat melodickou odpichovou hitovku. Je jich pět, jsou z předměstí Chicaga, dali se dohromady na střední škole ("Prostě jsme ve sklepě zkoušeli písničky od Weezer.“), vydali už čtyři desky a roky se potáceli po klubech.
Nevypadalo to, že by to mělo být jinak, jenže pak zpěvák Tom Higgenson napsal na jejich třetí album píseň Hey There Delilah. "Věděli jsme, že vzniklo něco, co by se mohlo lidem fakt líbit a nakonec jsme se nemýlili.“ Slovo nakonec je na místě, protože cesta od prvního vydání k prvnímu místu v singlových hitparádách po celém světě trvala dva roky. Kapela dokonce mezitím stihla vydat ještě jednu desku jménem Every Second Counts, na jejíž aktuální vydání se písnička pro obrovskou popularitu, kterou si získala přes rádia, ještě znovu přilepila.
Hit, který dojímá svou jednoduchostí, pojednává o skutečné dívce Delilah DiCrescenzo, do které se Tom platonicky zamiloval. Ona ho ale nechtěla, protože byla zadaná a teď za to pyká: "Když jdu cvičit, tak to hraje, když jdu plavat, hraje to zas. Nevím, jestli mám začít křičet, že to je o mě, nebo radši dělat, že s tím nemám nic společnýho.“