Porcupine Tree historie
3. 3. 2008
PORCUPINE TREE
O PORCUPINE TREE se širší rockové publikum postupně začalo dozvídat od poloviny devadesátých let. Zdá se proto neskutečné, že jméno tohoto britského ambientního artrockového projektu figuruje na rockové scéně již plných dvacet let. Jeho zakladatelé Steven Wilson a Malcom Stocks si zřejmě již od počátku byli vědomi toho, že v době, kdy svůj vrchol zažívaly především zaoceánské popmetalové formace, příliš velkou šanci na to, aby zaujali veřejnost svým avantgardním postojem a zálibou v psychedelické hudbě ze sedmdesátých let, vlastně ani nemají. A tak si zvolili taktiku mystifikace. PORCUPINE TREE vznikli jako fiktivní legendární rocková kapela. Na důkaz její dlouholeté existence muzikanti dokonce natočili několik hodin hudby. Vymysleli jména svých údajných členů a alb a vše podpořili smyšlenými historkami o vystoupeních na velkých rockových festivalech v sedmdesátých letech, nástupech do vězení atd. Byl to sice důmyslný tah, ale na svou satisfakci muse1 Steven počkat ještě pár let. Svět už je takový a to, že někdo předběhne svou dobu, zpravidla poznáme až zpětně. Úspěchy se skupinou NO-MAN umožnily Wilsonovi počátkem devadesátých let opustit civilní zaměstnání a začít se věnovat naplno hudbě. Rok 1993 byl zlomový – podařilo se mu zformovat reálnou skupinu pod názvem PORCUPINE TREE. Rychle si pak získal respekt svých kolegů a dnes už patří k nejváženějším skladatelům, muzikantům a producentům současnosti. Je preferovaným producentem švédských OPETH, s nimiž natočil hned několik alb, a oblíbeným spoluskladatelem bývalého frontmana MARILLION, Fishe. Podílí se na četných dalších projektech, a tak je nesmírně těžké odchytnout jej na telefonu. Nám se to podařilo, když byl zrovna několik dní v Izraeli, kde vyřizoval „určité záležitosti“ a snažil se současně využít svůj pobyt v Tel Avivu k relaxaci. Pozdní odpolední hodiny měl však vyhrazené pro rozhovory s novináři, a tak se nám podařilo během dvaceti minut, které jsme měli k dispozici, popovídat si aspoň o nejnovější desce PORCUPINE TREE „Fear Of A Blank Planet“. Pro tvorbu PORCUPINE TREE jsou typické pocity apokalyptické prázdnoty, samoty a melancholie. Výjimkou v tom směru není ani novinka. Mám z ní dojem, jako by mě vtahovala do prostoru, který mě zároveň láká a děsí svou velkolepostí, svou do hnědošedých barev pohrouženou atmosférou, sílou emocí, a dokonce i svou bolestivou melancholií. „Fear Of A Blank Planet“ na mě působí zkrátka jako cesta k očistě. Ano, všechny mé práce ve větší či menší míře mají melancholickou, smutnou až depresivní náladu. Existují pro to dva hlavní důvody. Zaprvé, pro mě osobně čím je hudba melancholičtější, tím se mi zdá krásnější a vznešenější. Hudba se musí hluboce dotknout člověka, rezonovat v nejskrytějších zákoutích jeho duše. Když pak člověk takovou hudbu slyší, cítí najednou, že ve svém smutku není na světě sám. Je to svérázná útěcha. Melancholická, smutná hudba bývá proto pro lidi v jistém smyslu utišující. Myslím si, že dalším důvodem, proč je má hudba taková, jaká je, je fakt, že ji sám používám jako určitý druh exorcismu, jako katarzi – pomáhá mi oprostit se od některých temných rysů své osobnosti. Každý má své dobré a špatné vlastnosti, své pozitivní a negativní emoce… Umělci však mají v jistém smyslu výhodu oproti ostatním lidem – mají možnost dát najevo své negativní pocity. Takovou šanci nemá každý. Lidé se snaží mnoho věcí ventilovat humorem – tím se jejich negativní emoce a nespokojenost stávají přijatelnějšími pro společnost. Běžně se jim však nenabízí příležitost uplatnit negativní stránku své osobnosti. Lidé ji proto neumějí využívat, snaží se ji potlačovat, což se nemusí vyplatit – ani jim, ani jejich okolí. Mně naopak vždy šlo právě o práci s negativním aspektem lidské osobnosti – to byla vždycky podstata mé hudby a mého uměleckého projevu. Což může v posluchačích vytvářet špatnou představu o mně. Já zdaleka nemám tak temnou povahu. Jsem naopak nesmírně pozitivní, ale myslím si, že jedním z důvodů, proč můžu brát život pohodově, je ten, že naplno prožívám také negativní aspekty svého já, a to právě prostřednictvím své hudby.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář