The Clash historie
Podrobná historie The Clash
Londýnská kapela The Clash udělala své první krůčky v květnu 1976. Syn britského diplomata, zpěvák a kytarista Joe Strummer (vl. jménem John Graham Mellor; nar. 21. srpna 1952, Ankara, Turecko) tehdy přestoupil z hospodské party 101'ers k souboru London SS, v němž hráli kytarista Mick Jones (nar. 26. 7. 1955, Londýn), baskytarista Paul Simonov (nar. 15. 12. 1956, Londýn) a bubeník Terry Chimes. Po několika měsících se nově utvořená čtveřice přejmenovala podle nejčastěji užívaného slova v novinových titulcích na The Clash a 29. srpna 1976 si odbyla své první veřejné vystoupení v Islingtonu. V prvních měsících své existence Clash v podstatě dokolečka přehrávali písničky z debutového alba punkových The Ramones.
18. března 1977 Clash podepsali lukrativní smlouvu se společnosti CBS, u níž jim tentýž den vyšel první singl "White Riot" (# 38 GB, 1977), pojednávající o nepokojích v Brixtonu. Na jaře téhož roku punk-rockový kvartet debutoval se stejnojmenným, garážově syrovým albem "The Clash". Po jeho vydání kapelu opustil bicák Chimes, zklamaný vývojem punku. Na vývoji skupiny se zdárně podepsalo otevření londýnského klubu Roxy, v němž dýdžej Don Letts pouštěl mezi jednotlivými sety težkotonážní dub a reggae. Na sklonku roku 1977 přišel do Clash nový bubeník Nicky 'Topper' Headon (nar. 30. 5. 1955), se kterým The Clash, posíleni o hostujícího klávesistu Mickeye Gallaghera, vyjeli na nepříliš úspěšné americké turné. Kapela, toužící po úspěchu i za oceánem, vydala v roce 1978 druhé uhlazenější elpíčko "Give 'Em Enough Rope", jež dobylo druhou 'ostrovní' příčku a obsahovalo první hit The Clash v britské Top 20 "Tommy Gun" (# 19 GB, 1978).
Clash s naivní upřímností mladých hejsků bez patřičného rozhledu propagovali marxistické vize světa a hráli podpůrné koncerty pro britské levicové strany. Na rozdíl od Sex Pistols měli vyhraněný politický názor a stavěli se proti všemu, co se jim nelíbilo, od rasismu po thatcherismus. Neváhali odehrát i koncerty na podporu obyčejných lidí ve Vietnamu a Kambodži.
Svého hudebního 'olympu' Clash dosáhli v devětasedmdesátém roce s výtečným dvojalbem "London Calling", jež se na jejich přání prodávalo za cenu jedné desky. Úžasně žánrově pestrá nahrávka s prvky reggae, soulu, rhytm'n'blues, ska, funku a hithopu nevznikla náhodou. Hlavní dva tahouni celé smečky, kytarista Mick Jones a zpívající kytarista Joe Strummer totiž před jejím nahráváním načerpali inspiraci při dvacetidenním pobytu na Jamajce. Vzápětí The Clash uspěli na koncertních štacích po Spojených státech, kde se na ně přišlo do větších hal kouknout stále více lidí. Nemalý podíl na tom měl úspěch nejen samotného dvojalba, ale i titulního singlu, jenž se v Británii vyškrábal na 11 šprušli. Čtyřce se tak splnil vytčený cíl, aby byli za oceánem ceněni stejně tak jako doma na britských 'ostrovech'.
Clash si té době troufli na naprosto nevídanou věc a natočili v Americe 'dubem' poznamenané trojalbum (!) "Sandinista", jež stejně jako 'dvoják' prodávali za cenu jediné desky. Kritici 3LP věnované Sandinovské frontě národního osvobození setřeli jako nešťastné tříštění a rozmělňování nápadů z oceňovaného double "London Calling".
Ve dvaaosmdesátém roce čtveřice The Clash vydala částečně tématicky proti válce o nepatrné Malvínské ostrovy zaměřenou desku "Combat Rock". Nahrávka byla načuchlá černošskou funky muzikou se santanovsky rytmickým šlágrem "Rock the Casbah" (# 8 USA; 30 GB, 1982; 15 GB, 1991) a prostoduchým popěvkem "Should I Stay or Should I Go" (# 17 GB 1982; # 1 GB 1991). Oba dva hity rotovaly ve vysílání hudební televize MTV. V květnu 1982 v předvečer důležité americké šňůry byl kvůli závislosti na heroinu vyhozen bicák Topper Headon, kterého až do prosince nahradil prapůvodní bubeník Terry Chimes. Od května 1983 se novým členem sestavy stal bicman Pete Howard.
V září 1983 vyhodil Joe Strumer z kapely Micka Jonese, se kterým si on i Simonon zcela přestali rozumět. Místo něj ke Clash narukovali dva kytaristé, Nick Sheppard a Vince White. Pětice se vydala na štace po Americe a Evropě, odpadlý Jones vzdorovitě sestavil formaci Big Audio Dynamite.
V polovině osmdesátých let The Clash vydali studiový počin "Cut the Crap", jenž kritika napadla kvůli směšným mentorským rýmovačkám z pera Joe Strummera. Album, jež se zvukově blížilo garážovému soundu někdejšího debutu zcela propadlo, což nakonec vedlo k rozpadu znechucených The Clash.
Strummer po exitu The Clash nějaký čas vystupoval se skupinou Latino Rockabilly War, čímž vlastně otevřeně přiznal své sympatie k latinsko-americkému revolučnímu hnutí. Částečně se věnoval i účinkování ve filmech "Straight to Hell" (1987), "Walker" (1988) a "Lost in Space" (1990).
V roce 1991 byla v reklamě firmy Levis použita 'clashovská' písnička "Should I Stay or Should I Go". Tento reklamní šot měl takový ohlas, že kdysi nedoceněnou odrhovačku náhle vynesl až na vrchol britské singlové hitparády!
Koncem roku 1998 se Joe Strummer vrátil do hudebního světa se svojí nově sestavenou kapelou Joe Strummer and the Mescaleros. S ní vydal debut "Rock, Art and the X-Ray Style". Pak natočil s kapelou The Mescaleros druhé album "Global A-Go-Go". Poté od poloviny roku 2002 pracoval se zpěvákem Johnem Mellorem, kytaristou Anthonym Gennem, perkusistou Pabloem Cookem, bubeníkem Stevem Banardem, baskytaristou Scottem Shieldsem a klávesistou, saxofonistou, kytaristou Martinem Slatteryem na třetím společném albu.
15. listopadu 2002 Joe Strummer vystoupil společně s The Mescaleros a také Mickem Jonesem na benefiční akci pořádané v Acton Town Hall.
Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Joe Strummer zemřel 22. prosince 2002 ve věku padesáti let ve svém domě v Somerset v Anglii na infarkt. Vše bylo o to bolestnější, že v listopadu 2002 byli The Clash zvoleni do síně slávy a Joe Strummer plánoval na 10. dubna 2003, kdy měl v New Yorku proběhnout slavnostní ceremoniál znovuoživení legendární sestavy 'multistylových' punkerů The Clash.
6. října 2003 vyšlo posmrtné album Joe Strummera & The Mescaleros nazvané "Streetcore". Jedním ze songů je i coververze hitu "Redemption Song" od Boba Marleyho.
Bývalí členové The Clash Mick Jones a Tony James (ex - Generation X, Sigue Sigue Sputnik) existující od roku 2002 jako kapela Carbon/Silicon se chtějí alespoň z části pokusit navázat na úspěchy své veleslavné punk rockové formace. Prubnou to na čtyřech koncertech před britským publikem.
Po pětadvaceti letech hledání se v březnu 2004 našly v londýnském domě kytaristy Micka Jonese velmi vzácné a ceněné archivní nahrávky The Clash. Materiál zachycuje skupinu v období největší kreativní etapy. Nalezená sbírka, známá mezi fanoušky jako "Vanilla Tapes" vyšla 20. září 2004 jako třetí bonusový disk na remasteru klasického dvojalba "London Calling" ku příležitosti pětadvacátého výročí této legendární desky. Na disku by měly být přidány některé z tehdejších patnácti demo-fláků a také alespoň cosi z šesti dosud nevydaných nahrávek, zahrnujících i coververzi Dylanovy skladby "Man in Me".
Po Joe Strummerovi byl ve Velké Británii pojmenován vlak. Stalo se tak 12. února 2005. K ceremonii došlo ve stanici Bristol Temple Meads. Lokomotiva "Class 47" byla přejmenována na "Joe Strummer".
Koncem dubna 2005 vyšlo Joe Strummerovi album "Elgin Avenue Breakdown (Revisited)" s dosud nevydanou nahrávkou z doby, kdy byl členem punkové skupiny 101ers. Na desce jsou jak studiové, tak i koncertní fláky, jež vznikly pod hlavičkou jeho první formace 101ers.
