The Killers historie
- Pokud jste si po prvním poslechu o TK řekli: "Pááni, další výborná britská parta!" (To jsem si řekla já :D), nebyli jste vlastně daleko od pravdy. Brandon zpívá čas od času s britským akcentem a převážná část "Killers-hudby" je postavena na vlivu britských kapel (například zmiňovaných Oasis, The Beatles, Blur..), ale také na hudbě 80. let, hlavně new wave.
Ale to jsem odbočila: Zážitek z koncertu byl tak velký, že když si Brandon přečetl v místních novinách "Las Vegas Weekly" inzerát od současného kytaristy Davida Keuninga - mohl znít třeba nějak takhle:
"Zakládám kapelu, moje inspirace: Oasis, The Cure, New Order and The Smiths, zn.: Co takhle prorazit za hranice Las Vegas už s prvním singlem?", -
s odpovědí neváhal ani minutu.
"Jedinej člověk, kterej odpověděl na můj inzerát a nebyl úplnej magor, byl Brandon", vzpomíná Dave. "Přišel ke mně s klávesama a hned jsme začali vylepšovat a propojovat naše nápady na písničky. Měl jsem už z dřívějška verzi "Mr. Brightside", Brandon k ní dopsal sbory a tak vznikl první song, který jsme napsali spolu. Je to taky jediná písnička, kterou hrajem na každém koncertě The Killers dodnes."
Kluci si padli do oka a začali přemýšlet o nejdůležitější věci - o názvu kapely. Nakonec si ho vypůjčili z videoklipu "Crystal" (v klipu hraje fiktivní kapela, jejíž jméno si můžeme přečíst na bubnu: jsou to The Killers) jejich oblíbených New Order. "Název byl hodně ambiciózní a dodával nám kuráž. Měl jsem tenkrát pocit, že by měla být naše kapela stejně tak skvělá, jako ta fiktivní", říká Brandon.
Takže to nejtěžší - název - bychom měli, ale zbývalo najít basáka a bubeníka. Po nekonečných "konkurzech" obsadili tahle místa následovně: bubny - Ronnie Vannucci, basa - Mark Stoermer. Dobrá práce, kluci! ;)
Kapela, teď už v kompletním složení, se pustila do psaní a skládání, nebojme se to říct - jednoho z nejúžasnějších debutů poslední doby. :) Ale nebylo to jednoduché - skládat v garáži, ve které bylo díky intenzivnímu prohřívacímu efektu jako ve skleníku. Kolují hlášky, že maximum bylo dokonce 120 stupňů. Ovšem byla to na delší dobu jejich jediná zkušebna.
Když už bylo garážové podnebí neúnosné, využila kapela Ronnieho extra-špionážních vlastností a vyjednali možnost zkoušet po nocích v bezvadně zařízených učebnách místní hudební konzervatoře. "Najednou jsme měli k dispozici obrovský prostor s luxusní výbavou - bicí, činely, klavíry atd….rád bych vyjasnil, že s žádným nástrojem se nezacházelo špatně, po tu dobu, co se z nás stávali respektovaní, profesionální a, v neposlední řadě, nápadití umělci", dušuje se Ronnie. :)
A právě během těchto hektických dnů začali The Killers naplňovat očekávání a pomalounku překračovali stín "fiktivního bandu z videoklipu", jak si přáli. Shromáždili dostatek materiálu pro debutové album, s velmi trefným názvem Hott Fuss( že by vzpomínka na garáž? :) ).
Ve svých textech se věnují ledasčemu - žárlivost a paranoia, příběhy o vrazích, slídičích, obětech AIDS legendárního Studia 54, hermafroditních přítulkách a nevěrných snoubencích..ale také písním o touze a úsilí povznést se nad každodennost.
Jeden z prvních zastánců kapely byl britský časopis NME, když otiskl kladnou recenzi na první "mimolasvegasské" vystoupení The Killers v UK (mimochodem, bylo to vůbec poprvé, kdy kluci použili pasy :) ). Následovala limitovaná edice "Mr. Brightside", kterou vydali v září 2003. Po návratu do USA vystoupila skupina na jedné akci v New Yorku a zanedlouho poté podepisovali smlouvu s nahrávací společností Island records. Od tohohle momentu jakoby všechno začínalo od začátku, kapela se vrhla znovu do práce: odjezdila turné s britskými Sea Power, další saport-turné dělali s uskupením stellastarr** a během velkého kolotoče stihli spolu-produkovat jejich desku, na kterou dohlíželi samotný Alan Moulder (U2, Smashing Pumpkins..) a Mark Needham (Fleetwood Mac).
Do obecného povědomí vešli kluci, když spatřilo světlo světa (7. června 2004 v Anglii a 15. června v USA)jejich první album Hot Fuss. Později se rozhodli vydat ještě japonskou a francouzskou verzi alba. První úspěšnou vlaštovkou byl singl "Somebody told me", následoval "Mr. Brightside", který se po vydání vyšplhal mezi Top 10 nejprodávanější singly v Anglii, a nezapadlo ani "All these things that I´ve done". Ale opravdový úspěch, s velkým Ú přišel, když se umístili na 3. místě s re-edicí "Somebody told me".
Samozřejmě, že všechno nešlo jako po másle - skupina se musela za ty tři měsíce nahrávání vypořádat s mnoha nečekanými a nepříjemnými událostmi. Museli čelit zemětřesení, když se Ronnie při nahrávání "Believe me Natalie" zřítil ze stoličky a povalil bubny; taky bojovali s požárem, když jeli do studia nahrávat "Change your mind" a když letěli na prosincový koncert v UK, mělo jejich letadlo "drobnou poruchu" a řítilo se volným pádem k zemi….
Ale nějak se to všechno zvládlo a místo pádu dolů stoupají čím dál výš…
